7. februára 2022

Bohové jadeitu a stínu/Silvia Moreno-Garcia

„Chtěl bych s tebou počítat hvězdy. Nevím, kde jsem na to přišel, ale pořád mě to napadá,“ řekl tiše.
(Bohové jadeitu a stínu: Silvia Moreno-Garcia; Preklad: Ina Leckie)
Příběh inspirovaný pověstmi a legendami předkolumbovského Mexika. Mayský bůh smrti bere mladou ženu na trýznivou a nebezpečnou cestu k záchraně budoucnosti.
Poloostrov Yucatán, 20. léta minulého století.
Velká města na severu Mexika pulsují jazzovými rytmy, ale Kasiopea Tun uklízí a posluhuje v bohaté rezidenci svého děda a na zábavu nemá čas. Ráda by žila jinak a jinde než v ospalém a staromilském zapadákově mezi příbuznými, kteří jí opovrhují.
Snění o zajímavém životě a naděje na jakoukoli změnu se zdají neuchopitelné jako hvězdy na obloze – až do chvíle, kdy Kasiopea ze zvědavosti a vzdoru otevře truhlici v dědově pokoji. Neúmyslně tak vypustí na svobodu uvězněného mayského boha smrti a nezbývá jí než souhlasit, že mu pomůže získat zpátky trůn a moc, o něž jej připravil vlastní bratr. Selhání by znamenalo (nejen) Kasiopeinu smrt, úspěch pak splnění dávných snů a přání.
Kasiopea se tedy pouští do svého největšího dobrodružství – vyzbrojená jen vlastním úsudkem a ve společnosti toho zvláštně přitažlivého bohase vydává na výpravu z yucatánských pralesů až do epicentra moderního dění, jímž je Mexico City, a dál, do hlubin a temnot mayské říše mrtvých, z níž se obyčejní smrtelníci obvykle nevracejí. (zdroj)